Úvodní stránka Syndrom CAN
 

Týrání, zneužívání a zanedbávání dětí - syndrom CAN

Týrání, zneužívání a zanedbávání se souhrně označuje jako syndrom CAN, což je diagnóza, kterou trpí podle odhadů až 2 % dětí. Taková negativní zkušenost vede k narušení psychiky dítěte, jeho nižší schopnosti začlenit se do společnosti, komunikovat s vrstevníky i dospělými, často se zvyšuje agresivita samotného dítěte. O zanedbávání dítěte se jedná i v případě, že je svědkem násilí páchaného na jiné blízké osobě. Pro syndrom CAN je typické, že je oběť týrána nenáhodně, až systematicky a dlouhodobě.

Nebuďte lhostejní, věnujte pozornost tomu, co například Vaše dítě říká o svých kamarádech, spolužácích.

Pokud získáte podezření, že některé z dětí ve Vašem okolí trpí syndromem CAN, obraťe se neprodleně pro konzultaci na Dětské krizové centrum či Oddělení péče o rodinu, děti a mládež.

FYZICKÉ TÝRÁNÍ

Fyzické násilí naplňující charakteristiku syndromu CAN může mít celou řadu podob. Oběť navíc může mít buď strach svěřit se druhému, v horším případě dokonce pokládá fyzické tresty za běžné a předpokládá, že je stejným způsobem zacházeno s ostatními vrstevníky. Některé případy byly ve školách odhaleny, když se hovor spolužáků stočil na téma "včera mi za to kouření dal táta facana", "to mě mlátí za všechno". Není proto od věci se na téma výchovných metod rodičů otevřeně bavit, sledovat nejen samotnou podstatu trestu, ale také jeho přiměřenost k provinění, jeho četnost a intenzitu.

Nejčastější projevy: bití dítěte rukou a různými předměty, třesení dítětem, pálení, svazování, odnímání spánku či jídla

PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ

Psychické týrání bývá ještě více podceňováno než týrání fyzické. Není totiž na první pohled vidět - žádné modřiny. Šrámy na duši přitom mohou mít trvalejší a závažnější důsledky. Kde se vyskytuje psychické násilí, není daleko k násilí fyzickému. Každý člověk, natož dítě, potřebuje dostatek psychických podnětů k plnohodnotnému rozvoji osobnosti, motivaci, přiměřenému sebehodnocení i ke schopnosti správně interpretovat a reagovat v rámci kolektivu. Za psychické týrání proto lze považovat i stav, kdy rodiče a další blízké osoby nejsou schopni poskytnout dítěti dostatečné duševní zázemí - jedná se o zanedbávání dítěte.

Nejčastější projevy: nadávání, vyhrožování, kladení přemrštěných požadavků, odmítání projevů lásky, izolace (např. od vrstevníků)

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ

Zkušenost se sexuálním zneužíváním v dětství uvádí asi 5 % mužů a 9 % žen, přitom ve většině případů nešlo o klasický pohlavní styk, přesto většina zneužívaných pociťuje trauma i v dospělosti. Samotnou událost už si ani nemusí umět detailně vybavit, přesto trpí poruchami spánku, neklidem, vznětlivostí, mají problémy s navazováním vztahů atd. I tak zůstává sexuální zneužívání záležitostí skrytou až tabuizovanou. Děti bývají sexuálně zneužívány nejen některým z rodičů, ale třeba i vzdálenějším příbuzným, případně i starším sourozencem. Odehrává-li se sexuální zneužívání v rámci příbuzenství, je pro oběť o to těžší jej hlásit, ostatní příslušníci rodiny nemusí oběti věřit, mohou ji také nutit ke stažené obvinění.

Nejčastější projevy: onanování před dítětem, nucení dítěte sledovat soulož, osahávání dítěte na intimních místech, nucení dítěte dotýkat se intimních míst, sexuální styk, zneužití dítěte k pornografii či prostituci